Loupak.cz - Vtipy

Dva skini si dají na dálnici závod. Ten pomalejší se pak ptá kámoše: „Prosím tě, na co ti ta kára jezdí?”
„Na vodu,” odpoví vítěz, otevře kufr a tam deset černochů křičí: „Vodu, vodu, vodu...”

,,Láďo, víš jak jsi mi říkal, že si k výročí mohu vybrat co chci?"
,,Jasně cokoliv jen chceš."
,,Tak já bych chtěl něco, co udělá z 0 na 100 za 3 vteřiny."
,,Nó, tak já ti koupím váhu"

Hádají se dva muži. Martin a Václav. Martin má problém s tím že mu s Václavem byla nevěrná manželka.
A tak se chvíli hádají a potom Martin rozčileně říká:
Víš co je fakt zajímaví?!
A Václav říká že neví!
Tak Martin mele tu svou:
Jsi slavnej! V tajence bylo: Největší impotennt světa. Vyšlo tvoje jméno!
A václav mu odpoví:
A víš co je ještě zajímavější?!
Martin jako že neví.
Že moje jméno má stejně písmenek jako to tvoje!


PS: Potom asi byla rvačka!

Odjíždí farmář na trh a nakazuje nejmladšímu synovi: „Pamatuj si, když sem přijdou s jalovicí za bejkem, tak to stojí 10 dolarů a když budou chtít připustit klisnu k hřebci, tak to je za patnáct. A opakuj si to, ať to nezapomeneš.”
Odjede a kluk si sedne na ohradu a mumlá si: „Bejk za deset, hřebec za patnáct, bejk za deset, hřebec...”
Přiběhne tam rozzuřenej soused: „Hele, tvůj starší brácha mi zbouchnul dceru, tak ať se to dá urychleně do pořádku!”
„Bejk za deset, hřebec za patnáct, ale kolik je za našeho Billa, to se budete muset zeptat táty, až se vrátí z trhu.”

„30 let pražského metra 1974-2004,” čte Brňák v pražské podzemce. „A co má jako být? To náš brněnskej metr už je známej odedávna!”

V životě muže jsou čtyři období:
- období, kdy věří na Mikuláše
- období, kdy nevěří na Mikuláše
- období, kdy dělají Mikuláše
- období, kdy vypadají jako Mikuláš


*By:{Zaly}*

Radí se sedlák se starou: „Ten náš beran je nějaký smutný. Nemám ho zaříznout?”
„No, když myslíš, že ho to rozveselí...”

Je zajímavé, že ostří hoši mají obyčejně tupé tváře.

Láďa, bezdomovec, Brňák jak hrom, přijde na úřad práce a žádá tam o nějakou práci. Tam sedí dva chlápci a jeden na to: „Láďo, my bychom ti hrozně rádi nějakou práci dali, ale máš smůlu, nic nemáme.”
Láďa se nevzdává a říká: „Chlapi, ale já se znám s Klausem.”
Oni: „To ti tak žerem.”
Tak Láďa vezme telefon, vytočí Pražský Hrad, tam to vezme Klaus, pokecají, takový ty fráze, jako jak se má Livie, nebo tak co, kdy zase zajdem na hrba. Ti dva jako že no a co, Klause u nás zná každý. Nereagujou.
Láďa: „Chlapi, ale já se znám i s Barackem Obamou.”
Zase vytočí Bílý dům. Zase pokecají, jak se má Michelle. No a zas nic, ti dva nereagujou.
„Láďo, práci nedostaneš.”
Tak Láďa: „Chlapi, ale já se znám i s papežem.”
Tak vezmou dodávku, dojedou do Vatikánu, tam papež zrovna slouží mši, plný kostel lidí. Láďa se pustí nahoru k oltáři, už z dálky volá: „Nazdar Benedikte!”
Papež ho uvidí, rozpřáhne ruce, objímají se, pokecají, jak to jde a jak se má Bůh atd. Láďa se vrátí zpátky, tam stojí ti dva chlapi, úplně odvaření, dolní čelisti spadlé až na hrudník, oči vykulené.
Láďa na ně kouká: „To jste tak hotový z toho, že se znám s papežem?”
„Ne, to ne, ale před chvilkou tudy šli dva Japonci, a ten jeden se ptal: Co je to za kreténa, co támhle stojí vedle Ládi?”

Jde jouda po ulici a osloví ho prostitutka: „Jsem bez.”
„To mě těší,” odvětí jouda, „já jsem bříza.”